Kolo se nám polámalo, udělalo bác

Kolo se nám polámalo, udělalo bác

Kolo se nám polámalo udělalo bác

O naší dobrodružné cestě na dovolenou mnozí víte z fotky, která naprosto trefně bez komentáře zasuplovala mých běžných 4000 znaků. Nicméně jsem slíbila vtipný příběh, tady je. Hned úvodem se musím pochválit. Za 6 let, co jsem na mateřské, se ze mě stává balicí machr. Nemyslím balení na baru, v tomto směru jsem ráda, že už balit nikoho nemusím, o čemž jsem se přesvědčila na nedávné rozlučce se svobodou mojí kamarádky. Rozjuchané matky od rodin pařily do svítání a jely domů ne první ale druhou ranní tramvají 😀 … ale o tom jindy. Dnes je řeč o balení zavazadel.

Pokud jedete do míst, kde se teplota během týdne kolísá v rozmezí 8 – 28 stupňů, zároveň potřebujete zabalit potomky na celý týden, možná dostanete chuť vyběhnout, jet na kolo, hrát tenis, volejbal, stavět bábovičky, pádlovat po rybníku, grilovat a třeba se taky jen tak plácnout na deku s knížkou, nemluvě o dvojnásobné spotřebě čistého oblečení Áček a pravděpodobnost, že si namočí boty hned v den příjezdu se blíží téměř 100%, pak je před vámi doslova balicí oříšek. A jako každý rok  před každou dovolenou jsem si už měsíc dopředu říkala, že to tentokrát nenechám na poslední chvíli a udělám si seznam a postupně přidávat na hromádky… jenže jak se blížil konec školního roku, poslední dny Juniorky ve školce, blížící se uzávěrka i předprázdninový finiš Flexi kurzu, prostě jsem balila, domyslíte si bystře kdy. Každopádně balicí oříšek jsem rozlouskla a teď čekal další na Kubu všechno narvat do kufru auta. Střechu zabrala kola a díky tomu, že Skřítek se staví ke sportu jako já ke koupání v ledovém vodě, půl kufru zabral Chariot. (to je takový ten vozejk za kolo, který bláznivý rodiče vozí svoje potomky, když nechtějí čekat, až začnou šlapat sami. Prostě to, co mnohým občanům této jinak velmi tolerantní země leží v žaludku a rozebírají to v hospodě i sociálních sítích) no zkraťme to. I manžel svůj balicí oříšek rozlousknul.

Oba jsme byli přesvědčeni, že se do auta nevejde už ani slíbené hranolky u McD. Místo hranolků se tam vešly zmrzlinky a 2 kávičky do Ecoffee Cup pro mamku s taťkou. Já se konečně uvolnila, že jsme to letos zvládli skvěle bez nervů, dohadování, v dobrém čase a že dovolená konečně začíná. V tu chvíli zvuk auta nebyl zcela standardní. Tvl co to je? Kolo se nám polámalo, udělalo bác… Drahá polovička reagoval rychle. Naštěstí žádný smyk, žádná nekontrolovaná jízda. V tu chvíli jsem měla tep asi 300 a srdce se dralo z mého hrudního koše. Na Waze jsem rychle hodila značku „odstavené auto u krajnice dálnice D10„ a začala jsem manželovi radit, že by si měl vzít reflexní vestu. „Máš ji?“ Ihned mě velmi důrazně vysvětlil, že ví co má dělat, ať se postarám o děti. Ano, ano matka ochranitelka dětí, jde se na to. Než odnesl výstražný trojúhelník, vytáhla jsem postupně obě spící děti s rozjedenými kelímky zmrzlinky ven a nepolila se rozteklou zmrzlinkou, jupííí. V příkopě u dálnice jsem založila přechodný tábor. Deku, karimatku, na to jedno dítě, druhé dítě. Přikrýt další dekou. No na fotce vypadaly jako přikryté po tragické autohavárii, tak jsem fotku rychle smazala a v domnění, že Áčka budou klidně pokračovat ve spánku, jsem šla nahoru k silnici zjišťovat, jak se daří hlavě rodiny. Dařilo se dobře, opálkoval mě slovy, že mu fakt nepomůžu, ať jdu k těm dětem. Ano ano, trocha pohybu z příkopu do příkopu neuškodí, že? Děti nechápaly, co se děje. Hlavou mi letěly myšlenky ještě rychleji než normálně a že to je už je mazec 😀 Vymýšlela jsem si nějaké blbosti, abych ty dvě zabavila a byly na tom pražícím sluníčku v klidu. „Mami já chci čůrat“ OK. Skřítek si umí vybrat chvilku…no vlastně proč ne, aspoň nemusím stavět, ozývá se moje pozitivní Já. „Mami já mám hlad“ to se ozývá Juniorka. Takže zase do kopečka k autu. V tu chvíli vidím miláčka, jak sedí zády do vozovky, ano prasklo kolo směr dálnice  a mám pocit, že mu některá auta musí jet po zádech. Ohleduplnost některých řidičů mi hlava doteď nebere. Myšlenku, „tvl snad nebudu vdova“ se snažím zahnat hledáním něčeho k jídlu. Vydoluji Cottage a lžičku použiji ze zmrzliny. Uf. Děti najedené, kolo vyměněné.

Teď je tu další balicí úkol, level asi 100 – narvat do narvaného auta vše, co tam skládáte několik hodin a přibalit ještě ruplou pneu. Jako proč? Já nevím, ekologie?! Není čas ztrácet čas, prostě to tam narveme a jedem. Tedy ještě do auta narveme i děti, že? Jedna má na klíně bábovičky, druhá volejbalový míč a já lékárničku a tašku s jídlem a jedem. Akce na 20min, ano, tak je můj drahý „šikuplka“ 😛 ve výměně pneu za ztížených podmínek. Oba jsme šťastní, že tohle vlastně byla maličkost. Žádná bouračka, žádné manévry po 3 kolech, přehledný úsek dálnice a do cíle už jen 30km. Kola na střeše drží a vše je zalité sluncem. Musím říct, že mi těch lidí, co jsme vždycky u silnice míjeli, s tou hromadou věcí vytažených z kufru, stojící za svodidly, bylo strašně líto. A teď je ještě víc. Takže přátelé, pohodové cestování a věřte, jedinou jistotou v životě je změna 🙂

Parádní prázdniny!

Ps. Vylitý jar v tašce při dojezdu byla už jen taková třešnička zakončení tohoto báječného dne 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *