Vánoční cukroví

V televizi prý už zase jede reklama na Kofolu, chápejte ta s „nene já už ho vidím!“, v DMku už zase mají toaletní papír limited edition s Vánočním motivem a fb se plní fotkami všech akčních kamarádek jak pečou cukroví. Ano ano, nedá se nic dělat, nastal čas začít s cukrovím i u nás. Jelikož pečení vždycky byla týmová práce, pečeme u naší mamky. V naškrobených zástěrkách máme nachystáno 10 druhů těst, doma vyrobených a navíc dvě odpovídají všem hodnotám z bio kuchařky. Máme nachystaný i malý stoleček, u kterého způsobně stojí tři Áčka (ano i ségry malá je Áčko), v malinkatých sněhobílých zástěrkách, které jsou sněhobílé i po dopečení. Áčka s úsměvem a klidem sobě vlastním vykrajují perníčky a způsobně je pokládají na plech a vydrží u toho celou hodinu. My tři (mamka, ségra a já) popíjíme domácí punč a s thymolinovým úsměvem stepfordských paniček plníme plechy úhledně vypadajícím cukrovím. Drahé polovičky jsme uvědoměle poslaly na pivo a užíváme si té rodinné pohody. Vtipkujeme a zapalujeme 1. adventní svíčku. Tak a teď se probereme, konec snění podle reklamy na rodinné štěstí a pojďme se podívat, jak to probíhalo doopravdy. Zatímco mamka má domácí těsto, já ho svěřila do rukou sousedky, kterou to na rozdíl ode mne baví (aspoň to půjde jíst 😀. Sněhobílou zástěrku nemá nikdo, jen Adinka má zástěrku z Ikeii od loňského Ježíška, nicméně barva dosti neurčitá. Než začneme cokoliv dělat, Áčka se dvakrát poperou o vykrajovátko tvaru asi losa?! Do toho mamce v ruce praskne žárovka, když se snaží řádně posvítit na pracovní stůl. Celý dům se ostne ve tmě, jelikož tím vyhodí i pojistky. Jedna přes druhou ječíme na Áčka aby se ve svých ponožkách ani nehnuly, protože vidina střepů ze žárovky na jejich malých chodidýlkách se nám fakt nelíbí. Nahodit, pojistky, vysát všechny střepy a naaranžovat do kuchyně lampu, abychom na to pečení viděly. (ona totiž část té žárovky zůstala v objímce a může se začít jen s hodinovým zpožděním. Dědeček se raději zdekuje do svého sklepa (ano ano kdo viděl Cavemana ví, co znamená pro muže jeho SKLEP) upřímně si myslím, že tam vyhání svoji rýmičku medicínou od kamaráda z Moravy. S tím já mám smůlu, protože za 3 hodiny usednu do auta a povezu naše Áčka do Práglu. A tak tvoříme. Těsto se vůbec nelepí na váleček ani na vál, takže tvary jsou jak přes kopírák, jeden jako druhý. Rohlíčky tvaruji, jako podle šablony – najdete tam celou abecedu 😀 Dokonce si vzpomenu na loňskou chybu a nedávám perníčky blízko k sobě, aby nevypadaly jako vystřihovací leporelo. Loni se mi totiž všichni medvídci na plechu tak přitulili, že vypadali, jako by se drželi za ruce. No a tak nám pečení jde pěkně od ruky. Doslova, od ruky do pusy. Áčka se chvíli snaží s válečkem, vyzkoušejí všechna vykrajovátka, které má babička v repertoáru a v nestřeženém okamžiku se cpou syrovým těstem i čerstvě upečeným cukrovím. U vykrajování vydrží zhruba 15 minut, u čehož ještě Amálie stihne vysypat mouku na lavici (naštěstí koženkovou, pamatující zlatá léta osmdesátá 😀) a tam pak začne válet svůj kousek těsta (ségra jí totiž sebrala vál) no a pak se v té mouce pro jistotu vyválí sama, že vypadá jako sněhulák. O tom, že mouku stihne roznést po celém bytě nemusím ani mluvit. Áčka mezitím ještě odbíhají k Legu, omalovánkám, kreslení na tabuli (ano, některá linecká kolečka jsou trochu od červené křídy 😀 a nebo se mezi sebou perou. Ano, i holčičky se umí pořádně škádlit. Stále zvažuji, jestli odjezd do Prahy neodložit a nalít si dvojitou dávku Beaujolais. Nejstarší Áčko však čeká zítra ve školce Mikuláš, tak ji o to přece neochudím. A beru dvojku červeného jako motivaci neusnout na D8. Když si to tak shrnu, byla to vlastně povedená akce. Děti jsme zapojily, my ženy v těch krátkých okamžicích mezí tím vším pobíháním a „checkováním“ cukroví v troubě i podezřelým tichem Áček, pokecaly a já mám pro letošek splněno. Fotku cukroví v troubě si nechám od cesty, protože sklo trouby je tak začouděné, že by stejně nebylo nic vidět 😀 Takže vážení, pohoda klídek, a třeba i tabáček, hlavně se z těch vánoce neposadit na zadek, že? 😀 Krásný první advent.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *