Vánoce vánoce přicházejí

Zbývá dosmažit pár řízků, timing naší rodiny je překvapivě skvělý. ADI už je ve svátečním outfitu, AMI tedy zatím v plíně. V TV končí Shrek, a tak se zvedám, abych předvedla svým holčičkám, že matka, která je celý rok někam honí, pospíchá a nestíhá, se umí i bavit. Vlním se v rytmu závěrečné znělky Shreka a holčičky se přidávají, vytvářejí dokonalé kreace …drahý u plotny…idylka trvá celých 30 vteřin, pak se ozve rána a řev. V duchu si říkám, že ADI trochu přehrává, ale když se ke mně otočí obličejem, po kterém jí z místa mezi okem a obočím teče (naštěstí necáká) krev, ve mně by se naopak krve nedořezal. ADI stále řve, od obočí až po vlasy na spánku má obtisknutou hranu konferenčního stolku, zakončenou tržnou ránou. Já se konečně rozhýbu, beru ji do náruče a hlavou mi letí: “ne ne přece teď nepojedeme na pohotovost?!!“ Přenášíme řvoucí ADI a hledáme to nejlepší světlo, abychom v klidu (o který se pořád snažím, ale vnitřně se celá třesu jak drahý pes bez oblečku od Gucciho) podívali a zjistili rozsah zranění. Jet-nejet-jet, ale je to holka snad nebude jizva, šití možná bude horší zážitek … ne nepojedeme, v Googlu zadávám heslo “jak udělat z náplasti mašličku“ a s třesoucíma rukama se o ni pokouším na náplasti s medvídkama…nejde mi to, první pokus z obličeje padá ještě než uložím nůžky, furt nevím, jestli raději nejet, než si dám panáka na posilněnou…a do toho se z kuchyně vyvalí dým – řízky! Mít v bytě požární hlásič, máme tu už hasiče, no možná by aspoň uměli udělat lepší mašličku z náplasti než já… Otvíráme okna – aspoň náš byt Ježíšek nepřehlédne, a i dveře na balkon. Toho využívá AMI, která si mezitím sundavá plínku a lítá po bytě nahatá. Proč? Fakt nevím. Nicméně už je jednou nožičkou na balkoně a představa, že se jí podaří prolézt zábradlím je tak hodně uvěřitelná, takže fakt zařvu a je mi jedno, že to asi slyší celý barák. Uf. Chytám AMI, zmítající se mi podaří ji obléknout. Po telefonu zkonzultuji zranění s kámoškou zdravotní sestrou a vybíhám k ní pro speciální náplast. Ano, furt jsi chtěla před večeří na procházku, tady to máš, našeptává mi v hlavě mé podlé já…náplasti drží, krvácení stabilizované, řízky jsou výborné a je jedno, že večeříme v 20.50…u rozbalování ADI zapomene na svět kolem sebe a je tak plna adrenalinu (maminka s tatínkem také ), že spát se jde po půl druhé. ..a Já jdu hledat toho chytráka, co nám přál nezapomenutelné Vánoce. Příští rok bych prosila něco obyčejnějšího na Štědrý den 🙂 PS. Nakonec jsme málem přece jen měli výjezd – náš králík dostal proutěnou kouli s rolničkou na hraní. O půlnoci byla koule rozkousaná a bez rolničky. Zkrátím to, našli jsme ji našli :))) tak šťastné a veselé 😀 a taky nezapomenutelné.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *