Lakovaná

Vánoční svátky v plném proudu, no už se spíše pomalu chýlí do závěru roku a my konečně sedíme u pohádky. Po týdnu návštěv, lyžování, bruslení, papání a vycházkování sedíme u pohádky, popíjíme kafíčko od Ježíška. Adi se mi tulí na klíně, div nepřede jako kočka a Ami kupodivu nic nechce a sama si na gauči hraje s jakousi krabičkou. Rodinná idylka. Pár minut, opět se otáčím, Ami z krabičky vydolovala lak na nehty. Stále jsem v klidu, ten mám problém otevřít i já, natož ani ne dvouleté dítě, kvůli jehož váze na nás chtěla pediatrička posílat sociálku. Saša Rašilov v roli intelektuálního prince a kominíka v jednom s usmívá na obrazovce, usmívám se i já a reflektivně otáčím se. Úsměv mi ve vteřině zamrzá na rtech. Ami suše otvírá lak na nehty a obsah té miniaturní lahvičky vytéká nejen na babičky sedačku, ale i Ami. Její ruce se lesknou jak čerstvě vyleštěný hokejový stadion a než stihnu přiskočit, jednoduchým gestem si otírá očička a kolotoč se rozběhne. Přiskakuji – bosa narážím prstíky do sedačky, sedačka drží, prstík křupe, v tu chvíli je mi to jedno. Zvedám řvoucí Ami ze sedačky a běžím k vaně. Polévám Ami proudem vody celou hlavu, a i když vím, a to nejen z chemie, že lak na nehty není ve vodě rozpustný, věřím na zázraky a furt ji sprchuji obličej a snažím se vypláchnout oko, ano naštěstí jen jedno oko. Řve a chce si mnout oči dál. Trochu se popereme, ale očičko je asi zachráněno, řasy sice prapodivně slepené, ale to není momentálně podstatné. Fáze 2 – beru odlakovač, bez acetonu, ten je „šetrnější“ a odlakuji Ami celý obličej. V tu chvíli trochu lituji, že to byl bezbarvý lak, kdyby byl barevný, aspoň bych šla na jistotu, co mám kde odlakovat… Ami řve, dáví se tím smradem, chápu to, ale furt mi přijde přijatelnější mít dítě poblité po odlakovači, než mít dítě zlakované se zalepenými očičky a čekat, až se to časem odloupe a dítě zase uvidí. Ami je jakžtakž vyčištěna – chemicky. Etiketu jak čistit dítě jsem nenašla, pravděpodobně by tam stejně bylo ruční praní na 30°C. Slepené vlásky a punčocháčky značky mothercare kupodivu neřeším 😀 Nervy se uvolňují, prostředníček u nohy fialoví a otéká…hlavou mi zní melodie: “ty jsi má, levandulová….jen místo levandulová mi nevím proč naskakuje – „zlakovaná“ …. Další bouře zažehnána. Jen „vůně“ odlakovače ode dneška působí jak Pavlův reflex…

Krásný Silvestr přátelé a v roce 2017 si dejte pozor, co a jak si přejete. Před týdnem jsem si přála, mít více vtipných historek, pro svoji případnou knížku, díky komentářům na fb jsem se viděla na autogramiádě své knížky „Áčka a Já“ a sotva týden přeskočil, historka jak vyšitá a opět to vypadalo na pohotovost 😉 Vše dobře dopadlo (snad prostředníček u nohy do rána splaskne), a tak šťastné konce po celý rok vám přeje, třeba budoucí autorka knížky 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *